Startovalo se ve vlnách – 13:30 nejpomalejší běžci, ve 14 hodin pomalejší a v 15 hodin hlavní část startovního pole, ke kterému jsem se neskromně přidal. Nakonec to bylo dobré rozhodnutí. Počasí bylo až moc pěkné – průměrná teplota byla 27 °C a obloha bez mráčků. Velká část trasy ale vedla v lese, kde jsme se před horkými paprsky alespoň na chvíli ukryli. Měl jsem hlavně obavy, abych nezabloudil, tak jsem se poctivě šprtal celou trasu a ještě jsem měl po ruce itinerář. Hodilo se to, protože i když byla celkem pěkně značená, většinu závodu jsem běžel sám. Občerstvovací stanice byly rozmístěné tak akorát – měl jsem vestičku se dvěma 250 ml flaškama (voda/ionťák), pár gelů, magnézko a hroznový cukr. Hodilo se všechno. Navíc jsem měl vždy po pár kilometrech milé fandící povzbuzení od Lenky s tchýní, které mi spravilo náladu a měl jsem tak pocit, že závod svižně ubývá. Díky, bylo to super!!!

Snažil jsem se šetřit síly, protože jsem moc nevěděl, co mně čeká – hlavně hodně pít a solit. A běžet rovnoměrně. To se ukázalo jako dobrá strategie – celý závod se obešel bez krize. Super nálada celou dobu na (mimořádně krásné) trati a euforie v cíli. Nakonec jsme nastoupali něco málo přes 1000 metrů a tak průměrné tempo kolem 6 minut nebylo zas tak pomalé. Navíc v pár milých setkání před startem i v cíli. Klobouk dolů před všema, kteří si dávají všech 7 maratonů – to už je parádní výkon. Závod se mi líbil, určitě jsem ho neběžel naposled.