Závod byl rozdělen do dvou hlavních vln. První byla soutěžní, kde bylo nutné mít lékařské osvědčení o zdravotní způsobilosti, které jsem bohužel neměl. Druhá vlna byla nesoutěžní, kde se pořadí nepočítalo a běželo se jen na čas. Kromě hlavního závodu probíhal také kratší 3,5km běh, který byl spíše procházkou nebo během pro zábavu, přístupný pro širokou veřejnost včetně školáků, seniorů a rodin s dětmi.

Organizace byla perfektní. Přihlásil jsem se na poslední chvíli a měl štěstí, že jsem to stihl. Startovné stálo 15 EUR, v ceně bylo i tričko. Závod začal v neděli v 9:30 ráno. Postavil jsem se dopředu a i když nejsem momentálně v ideálním tréninku, chtěl jsem si to vychutnat naplno.

Počasí bylo teplé, kolem 16-17 stupňů, a během závodu teplota ještě stoupala. Většina trasy vedla historickým centrem města s kamennými domy a dlažebními kostkami nebo asfaltem. Terén byl hodně zvlněný s celkovým převýšením asi 150 metrů. Začínalo se z kopce, pak se terén vlnil, kolem 6. kilometru přišel náročnější kopec a finiš byl již po rovnějším terénu.

Start byl v centru města na náměstí a cíl na atletickém stadionu vzdáleném asi kilometr. Organizátoři zajistili převoz zavazadel až do cíle. V polovině trasy byla občerstvovací stanice a po celé délce závodu stáli diváci, kteří nás povzbuzovali.

Běžel jsem podle tepové frekvence, protože v současnosti mají prioritu jiné věci jako práce a škola, takže na intenzivní trénink není tolik času. Snažil jsem se držet kolem 175 tepů za minutu, také kvůli teplu. Na posledním kilometru jsem zvýšil tempo na 180 tepů.

Nakonec jsem doběhl v čase 45 minut a 48 vteřin, s čímž jsem byl spokojený. V NON COMPETITIVE vlně jsem doběhl 9. – to už byla jen příjemná třešnička na dortu. Závod byl krásný, v cíli byly tisíce lidí, úžasná atmosféra a hudba. Byl to můj první závod v Itálii a díky kombinaci sportovního výkonu, komunitního ducha a solidarity se jednalo o nezapomenutelný zážitek.