32. Austria Triathlon Podersdorf
Tak je ze mě poloviční ironman! Původně jsem letos na půlce ještě startovat neměl, ale nakonec jsme se s trenérem domluvili, že si to zkušebně dám, že prý je v Rakousku pěkný závod v Podersdorfu. Tak jsem se tam přihlásil bez ambicí na čas, abych věděl, jaké to je a jak na tom v porovnání s ostatními jsem. Rakousko opět nezklamalo coby pořadatel. Od pátečního předstartovního briefinku až po organizaci vlastního závodu vše bylo na jedničku. Přehledné a profesionální, vše v němčině a v angličtině.
🏊🏻♂️ Účastníci plné ironmanské distance startovali v 7 hodin ráno, poloviční trať startovala v 10 hodin. Na startu se nás ve vodě sešlo víc než 400 závodníků + nějací štafetáři.
Voda měla 25C°, takže se plavalo bez neoprenů (na neopren jsem trochu spoléhal – přeci jen mám v plavání ještě rezervy). Pár ran jsem dostal, pár rozdal – chvílema tam bylo dost těsno. V Neziderském jezeře je navíc vody maximálně po prsa, takže měli komisaři co dělat, aby se nepodvádělo a při plavání nechodilo. ➡️ Z vody jsem šel na 233 místě.
🚴🏻♂️ Depo bylo rychlé, měl jsem super místo a rychle vyrazil na cyklistiku. Básnit o rakouském asfaltu je asi zbytečné – prostě švihalo to. Trať vedla mezi vinicemi po absolutní rovině. A na sluníčku. To už se teplota pohybovala kolem 33C°, ale jelo se mi dobře. Pravidelně jsem pil a střídal ovocné tyčinky a Enervit One hand gely. Nastala i úsměvná situace, kdy nás s nějaký maďarem v prvním kole vylekala při průjezdu střelba plašiče ptáků z vinice – oba jsme mysleli, že mu praskla galuska, než se ozval výstřel podruhé. Ono asi střelba a sirény plašičů byly pro kolo ikonické. Do druhého kola jsem jel v naprosté euforii a s dobrým pocitem. V posledním kole jsem měl menší defekt – ulomil se mi držák bidonů za sedlem, takže jsem přišel o lahev s ionťákem a v lahvi s vodou mi zbylo na posledních 25 km jen pár hltů. Do toho začaly hodně bolet šlapky nohou z treter – už mají evidentně nejlepší časy za sebou, ke konci to bylo hodně nepříjemné. ➡️ Na kole mě předjelo 36 lidí.
🏃♂️ Druhé depo opět svižné a vyrazil jsem na běh. Při běhu nohy bolely z treter víc, než by se mi líbilo. Dokonce jsem chvilku přemýšlel, že jestli se to nerozeběhne, asi to zabalím. Rozeběhlo. Možná díky skvělé kulise lidí (závodním víkendem žilo celé městečko) a dostatečnému počtu občerstvovaček, kde jsem doplňoval chybějící tekutiny se povedlo rozeběhnout se celkem dobře. Padl jen jeden gel, jinak pouze pití a solná tableta. Sluníčko svítilo a teplota se zvedla na 36C° – na trati téměř žádný stín. Druhou půlku běhu už jsem raději zvolnil – přeci jen je to první můj takto dlouhý závod a hlídal jsem si, ať se neuvařím. ➡️ Na běhu jsem seběhnul 138 lidí a tím jsem si potvrdil, že nejsilnější jsem v běhu.
🎖 Třešničkou na dortu kromě občerstvení v cíli byla luxusní masáž pro každého závodníka. Závod jsem si užil – byla to super zkušenost. Vím, kde mám slabá místa a kde musím ještě hodně potrénovat. Skvělá byla podpora na trati (a ve dnech předstartovní nervozity doma) od Lenky, a také od Kaldy se Žolim, kteří mi přijeli fandit z Brna až na místo. Díky moc! 🤙🏻
P.S.: Byl jsem dokonce 3. nejrychlejší čech závodu.
Délka závodu
1,9 km – 90 km – 21 km
Čas
05:08:36
P: 00:39:49
K: 02:43:05
B: 01:41:46
- Pořadí celkově – 114. ze 428
- Pořadí v mužích – 98. ze 346
- Pořadí v age group – 18. ze 51